Česko je země s velkým množstvím lezeckých cest, alespoň co se čistě jejich počtu týče, a to i přesto, že všechny naše hory jsou dost nízké a i na vrcholu většiny z nich není moc skal. Je ale i pravda, že jen málokterá část naší země je úplně rovná a téměř všude se dá najít nějaký kousek skály. Rozhodně nám však chybí větší stěny. Máme několik pískovcových věží, které mohou přesahovat 80 metrů, ale to je vše. Podobnou výšku mají i některé vápencové skály. Největší, nejvyšší a určitě nejstrmější skála je ale v propasti - 138 metrů hluboké. A část mohutné klenby ze dna propasti nebyla nikdy volně zdolána. To jsem prostě nemohl nechat jen tak. Zde se můžete podívat na video z Macochy.
Linie "Příklepový strop", vypadá snad nejhůř ze všech
Je to skutečně epické. Abyste se dostali na místo, musíte projít úžasnou jeskyní s krápníkovou výzdobou. Cesta je dlážděná a s umělým osvětlením jako součást turistického okruhu (musíte mít průvodce). Nakonec se dostanete na dno mohutné propasti, přímo pod masivní strop. Máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě. A těžko si představit strop, který by působil hrozivěji a nemožněji na volné lezení. Linie "Příklepový strop", kterou jsem chtěl zkusit, vypadá snad nejhůř ze všech - je to zřejmě nejstrmější část skály a při přístupu zprava si pořádně nevšimnete, že existuje systém méně strmých krátkých stěn, přes které můžete traverzovat.
Proč to nelezou volně?
Pro výstup ze dna propasti na její okraj není nutné lézt přes strmou klenbu/strop. Již v roce 1946 se lezlo ve stěně vpravo. Na tehdejší dobu byla i tahle stěna poměrně strmá a odvážná. Hlavní převis byl poprvé vylezený hákováním v 70. letech. Dlouho trvalo, než se vůbec začalo uvažovat o jeho volném přelezení. V současné době existuje asi 10 cest, které se lezou hákováním. Vzpomínám si, že poprvé jsem o hákování v Macoše četl v českém horolezeckém časopise Montana, když mi bylo asi 7 nebo 8 let, a říkal jsem si - proč to nelezou volně? Je to snad nemožné? O pár let později jsem už znal většinu skal v Moravském Krasu, což je zóna nedaleko mého rodného Brna s mnoha různými lezeckými oblastmi, a došlo mi, že skála v té linii je prostě příliš znečištěná a “nehezká” a nedá se po ní lézt, jak je tomu i u dalších skal v okolí. Ale už v roce 2015 začal Dušan Janák pracovat na zkoušení různých linií ve stropě a přišel na to, že "Příklepový strop" by mohl být pro volné lezení "nejjednodušší" a v roce 2017 se jim společně s Janem Strakou podařilo celou cestu zkrokovat, čímž udělali první krok k volnému přelezení tohoto monstra.
Lezení v Macoše není snadné. Je mimořádně chráněná z mnoha důvodů, zejména pro poměrně dost druhů endemických rostlin rostoucích na dně a protější stěně. Navíc se jedná o velmi atraktivní turistickou destinaci a leze se přímo nad dlážděnou cestou turistického okruhu. Je tu dohoda, že si můžeme vybrat 5 dní v roce, a to v prosinci, kdy zde dostane povolení lézt omezený počet lezců. Dalším problémem je kondenzace vody. V létě by nebylo možné lézt, protože studený vzduch z vnitřku jeskyně se setkává s teplým vzduchem zvenčí a na skále kondenzuje. Aby jeskyně vyschla, tak je potřeba, aby v noci mrzlo. V podstatě platí, že čím větší zima, tím větší sucho, ale zároveň v -10 °C se vám moc lézt nechce, hlavně když při tom visíte v jištění. Pokud je nad 0 °C, je velká šance, že stěna bude mokrá.
Mým cílem bylo zkusit Příklepový strop v Macoše na onsight
Přemýšlel jsem o tom několik posledních let, ale nikdy jsem neměl čas se tomu naplno věnovat a v roce 2021 jsem byl nemocný, takže jsem věděl, že to musí vyjít v roce 2022. Mým cílem bylo zkusit to na onsight, a proto jsem vymyslel následující plán. První délka se musí lézt po 15. hodině kvůli turistům dole a kvůli možným padajícím kamenům. Proto jsem se rozhodl vylézt první 35metrovou délku první den, nechat fixní lano a zbytek cesty vylézt druhý den a využít denního světla, zejména pro druhou délku. Jištění je místy pochybné. Je tu spousta nýtů z roku 1986, ale jsou jen 2 cm hluboko a díky extrémní vlhkosti jsou silně zrezivělé. Je tu i několik skob a nových nýtů, které sem dal Dušan. V některých úsecích jsou nýty hodně daleko od sebe a je tedy možnost použít vlastní friendy nebo vklíněnce.
Vyrazil jsem na svůj onsight pokus a na sedáku jsem měl 20 expresek, asi 10 friendů a sadu vklíněnců. Nebyla to úplně váha, na jakou jsem při sportovním lezení zvyklý. Byly čtyři hodiny odpoledne, úplná tma, ale na zemi jsem měl silná světla. Zvládl jsem značný kus první délky, a to i přes děsivý začátek, kde by případný pád mohl znamenat zlomení skoby a já bych tak mohl spadnout na římsu, kde se začíná lézt. Ke konci délky byla skála vlhčí a špinavější. Zasekl jsem se. Normálně nikdy neváhám při onsight pokusu, raději prostě něco zkusím a doufám, že to vyjde, ale v tomto případě jsem dlouhé minuty visel na jednom místě, protože jsem doslova netušil. Nakonec jsem byl blízko, ale prostě se mi to nepovedlo. Spustili mě dolů a na druhý pokus se mi už první délka povedla. I když se mi první délka nepovedla na onsight, držel jsem se plánu a druhý den jsem se vrátil za denního světla.
A tohle je skvělé srovnání s dobrodružstvím a utrpením, které zažili všichni lezci, kteří tu hákovali - viseli až 3 dny v mrazu v tom hrozném stropě. Místo toho jsem já spal ve své posteli, doma jsem se rozehřál na své stěně, jel 30 minut, znovu se rozehřál na blízké skále a pořád jsem se hýbal, abych neprochladl v teplotě kolem -1 °C. Lézt jsem začal kolem 10:30, a přestože jsem druhou délku dal až na 3. pokus, tak ve 14 hodin jsme byli na vrcholu. Cesta je skvělá, místy s opravdu pevnou skálou s úžasnými prvky, ale je zvláštní, jak se i při stejném jištění cesta změnila v mnohem více "sportovní cestu".
Podívejte se na nový film z Macochy na mém AO TouTube
Celkový přehled: 1. délka 8b+ 35m (téměř úplný strop), 2. délka 8b+ 35m (stále téměř strop), 3. délka 8a+ 20m (výčnělek s kolmým koncem), 4. délka 7a 35m, 5. délka 6c 35m.
Jištění mezi 1. a 2. délkou, stejně jako jakékoliv jiné potenciální jištění na prvních 70m lezení, je ve visu. Můj plán byl vrátit se po dvou dnech odpočinku a znovu to celé vylézt pouze s použitím říms na jištění - to znamená spojit 1. a 2. délku dohromady. Bohužel se příliš oteplilo, bylo 6 °C, skála byla příliš vlhká a nešlo to. Tuhle mega sedmdesátimetrovou délku odhaduju na 8c+.
Podívejte se na zbrusu nové video na YouTube, na kterém lezu cestu zvanou Příklepový strop, dobrodružnou pětidélkovou cestu do 8b+, plnou rezavých kolíků a nýtů a překvapivě skvělého lezení!
Fotky od Petra Chodury a od Pavla Klementa.
