Roky přípravy pod dohledem důležitých lidí. Děkuji vám všem!

Olympiáda nebo jakýkoli jiný významný cíl v lezení není jen o samotném dni, ale o přípravě a tréninku několik týdnů a měsíců předem. V případě olympiády jde o roky přípravy.

Mám skvělý tým, díky kterému mám pocit, že veškerá tvrdá práce nezáleží jen na mně. Je nesmírně důležité mít trenéra, kterému můžete důvěřovat, který dokonale rozumí tréninku a té vědě, co se za tím skrývá, ale má pro vás taky ideální tréninkový plán na základě vaší tréninkové historie a stanovených cílů. Petr Klofáč mi je tím nejlepším trenérem a spolu se svým učitelem a mentorem, Pepou Andrlem z Andrle Sport, ze mě udělali (zatím?!) tu nejlepší verzi. Myslím, že jsem to dostatečně předvedl při lezení s lanem.

Gabriela Vráblíková je už několik let mou hlavní fyzioterapeutkou. Je to dost stresující práce, protože rozhodně vyšiluju pokaždé, jakmile mě někde trochu zabolí. Ale hlavně jsme našli způsob, jak moje tělo zocelit vůči modernímu boulderingu. Bylo to hodně pokusů a omylů, protože moje tělo je dost „divné“ a běžné cviky mi často prostě nefungují. Myslím si, že mě právě tohle nakonec tolik posunulo v boulderingu, víc než cokoliv jiného. Doufám, že jsem to v letošní sezóně dostatečně a konzistentně ukázal v každém boulderovém kole. Bohužel jsem to nedokázal přetavit v úspěch v tom kole nejdůležitějším - olympijském. 

Pro mě osobně je nejzásadnější částí každého velkého závodu mentální tunel, do kterého se snažím dostat už týdny předem. A před Paříží to bylo mimořádně náročné. Ale těžké znamená nezapomenutelné, a to značí, že to stojí za to. K tomu jsem měl při sobě mého skvělého kamaráda a mentora Patxi Usobiaga. Má víc zkušeností než kdokoli jiný a přesně ví, jak jsem se cítil. Bez tebe bych se prostě zbláznil.

Všem vám moc děkuji. 

Fotky od Petra Chodury a Javi Pec.