Tuto zimu jsem se chtěl trochu víc seriózně pověnovat boulderingu a přirozeně jsem přemýšlel o 9Áčku, které by mně mohlo sedět. Fontainebleau je bouldrová oblast, ve které jsem v minulosti lezl velmi málo a skoro se za to stydím, zvláště vzhledem k historické relevanci Fontáče pro náš sport. A navíc, je to asi bouldrová oblast, která se mi v životě líbila úplně nejvíc. Takže Soudain Seul 9A byl jasný cíl na tuto zimu.
Hned od začátku se mi boulder velmi líbil, ale byl jsem naprosto zmaten všemi krokovými sekvencemi, kterýma se dá tento boulder vylézt. Zkoušel jsem všechno a žádná z metod se mi nelíbila. Druhý den jsem konečně našel svůj způsob a vylezl jsem variantu ze stoje Big Island. Spodní část s koleny mi nedělala moc problémy, ale přesto ten spodek hodně přidá. Nejen po fyzické stránce, ale hlavně z hlediska tření v nejtěžším kroku. Čtvrtý den už jsem dával dobré pokusy ze sedu a cítil jsem, že jsem blízko.
5.den bylo vše perfektní. Zataženo, mírný větřík a skála lepila. Byl jsem blízko v prvních dvou pokusech, ale ne dostatečně. Třetí pokus jsem předvedl jeden z nej bojů v životě a nějak jsem se vyškrábal na vrchol kamene.
Mám z tohoto přelezu velkou radost zvláště po několika sezónách mírného zklamání, kdy jsem několikrát byl blízko opravdu velkému přelezu, ale nikdy to nedopadlo. Fakt, že jsem to vylezl tak rychle za 5 dní je třešinka na dortu! Ale vím, že jsem měl velké štěstí na podmínku (která je ve Fontáči tak důležitá), všechna videa dostupná na netu velmi zrychlují postup zkoušení a navíc jsem tam byl většinu dní s Lucienem Martinezem, který trval na tom, abych to dál zkoušel metodou se svíráním oběma nohama. Protože Lucien je podobné výšky a rozpětí, vidět ho dělat kroky mě utvrdilo v tom, že by to mohla být metoda i pro mě. Také mi hodně pomohlo mít rozvrženo zkoušení bouldru do vícero tripů s kvalitním tréninkem mezi tím v Brně.
Co se týče klasifikace, necítím se jako ten nejpovolanější v nejvyšších stupních boulderingu. Většinu bouldrů 8C a výš jsem dal v Moravském krasu jako prvovýstup. Ale Soudain Seul mi připadá jako nejtěžší boulder, který jsem kdy vylezl. Myslím, že forma na bouldry je teď dost dobrá a boulder mi fantasticky sedne. I tak bych řekl, že je o trochu těžší než moje 3 8C+ v Krasu (Terranova, Brutal Rider, Ledoborec). Soudain Seul vyžaduje silovou vytrvalost spíše než čistou bouldrovou sílu, a tak je super pro lanolezce, jako jsem já. Můj pocit je, že je to těžší než 8C+, ale zda je to 8C+/9A nebo lehčí 9A - to opravdu těžko říct. Navíc se boulder těžko hodnotí, protože je tam spousta kroků vyžadujících různé schopnosti, kdy ani jedna schopnost nemusí být nutně na "9A boulder úrovni", ale je těžké mít všechny schopnosti pohromadě. Navíc, začátek je docela morfo na rozdíl od horní části, kde jsou nové metody umožňující i menším lezcům vylézt variantu ze stoje.
Pár poznámek na konec - vylezl jsem to bez knížky v nákoleníku (nepotřebuji to, jsem dostatečné vysoký. Ale vnímám Simonův nápad s knížkou v nákoleníku jako geniální a nijak kontroverzní). Naopak jsem to vylezl s větrákem namířeným na klíčový chyt, což je velký rozdíl a to vnímám jako daleko kontroverznější. Simon a Camille to vylezli taky s větrákem, Nico má velmi suchou kůži a nepotřeboval to.
Hned další den, jsem flashnul Ubik Assis 8B a potom flashnul La Ligne de Bête 8B+.
Tyhle dny mám opravdu radost, že také cítím, že jsem ve správné rovnováze mezi životem profi-lezce a zároveň otcem Huga a manželem mojí Ivči. Děkuji jim moc za podporu.
Fotografie od Petra Chodury.
